Sedm důkazů, že ozbrojený konflikt v Donbasu ve skutečnosti znamená ruskou invazi
Kremelští funkcionáři a jimi podporovaná média se od začátku války na Ukrajině snaží vyvolávat zdání, že jde o čistě vnitroukrajinský konflikt, do kterého Rusko nijak nezasahuje. Západní média sice připouštějí, že takzvaní “separatisté” získávají z Ruska značnou podporu, ale většinou stále mluví o “povstalcích” a “vládních jednotkách”. Nevědomky tím dodávají na věrohodnosti kremelskému stanovisku, podle něhož na Ukrajině probíhá občanská válka. Je to svým způsobem pochopitelné, protože ukrajinský konflikt je skutečně usměrňován do podoby občanské války. Rusko vytrvale popírá, že by do konfliktu nějak zasahovalo, a připouští nanejvýš účast “dobrovolníků” na dovolené, kteří se rozhodli pomoct donbaským “separatistům”. Řada skutečností však dokazuje, že válka v Donbasu není čistě vnitroukrajinský konflikt.
.
facebook twitter euromaidanpress_transp3 English  한글 Italiano Svenska ქართული Română Deutsch Русский Português Español Nederlands עברית Čeština Français Polski Tiếng Việt
1. Na počátku konfliktu stála ruská média
Prokremelská média po protestech na Majdanu rozpoutala vichřici propagandy, jejímž cílem je zdiskreditovat protestující coby “loutky Západu” a zveličit roli, kterou během protestů hrála krajně pravicová hnutí. Byly to právě historky o “fašistických zvěrstvech”, které spolu s dovedným využíváním počátečních chybných kroků nové vlády (například ukvapené zrušení Janukovyčova zákona o možnosti uznání ruštiny jako úředního jazyka na úrovni měst a oblastí) kvůli nimž vypukly proruské demonstrace v převážně ruskojazyčných regionech na jihovýchodě Ukrajiny. Proputinovská média následně využila i tragického požáru v Oděse, nepokojů v Mariupolu a úmrtí donbaských civilistů, které teroristé využívali jako lidské štíty před ukrajinskou palbou. Tato kampaň přivedla k “separatistům” řadu dobrovolníků jak z Donbasu, tak z Ruska. Je možné, že nebýt ruské mediální propagandy, žádná válka by nevypukla.
Obrázek: Ukázka zahraniční kampaně před nelegálním krymským referendem, které proběhlo 16. března 2014. Krátce předtím obsadily poloostrov neoznačné ruské jednotky. Plakát oznamuje: “16. března rozhodneme – [Krym překreslený hákovým křížem] nebo [Krym zahalený ruskou vlajkou]. Podobné billboardy se objevují na území samozvaných povstaleckých “republik”.
2. Za rozpoutáním bojů stojí bývalý plukovník FSB'
Proruské nepokoje v Charkově, kde se demonstrantům podařilo obsadit sídlo oblastní správy, jsou nyní pouze drobnou předválečnou epizodou. “Povstání” v Doněcku se od ní lišilo působením maskovaných mužů, kteří se zčistajasna objevili v oblasti Donbasu a pustili se do obsazování policejních budov, kde získávali zbraně. Igor Girkin (známý také jako “Strelkov”), někdejší “ministr obrany DLR (Doněcké lidové republiky)”, připustil v listopadovém televizním rozhovoru, že to byl on, kdo rozpoutal válku v Donbasu, a to za pomoci jednotky, kterou sestavil na Krymu z místních a ruských dobrovolníků:
“V téhle válce jsem jako první zmáčkl spoušť já. Kdyby naše jednotka nepronikla přes hranici, dopadlo by to jako v Charkově a Oděse. Několik desítek zraněných, popálených a zatčených, a tím by všechno skončilo. Byla to naše jednotka, která tuhle pokračující válku rozpoutala.”
3. 'Otcové zakladatelé' Doněcké republiky pocházejí z Ruska
Leaders-of-terrorism-in-Ukraine2
U zrodu samozvané DLR stáli dva Rusové (konkrétně z Moskvy) – již zmíněný Igor Girkin, a Alexandr Borodai, první civilista v čele “povstalecké republiky”. Tito dva vetřelci se očividně znají již velice dlouho, a ruskou rozpínavost a revanšismus propagovali již v době, kdy šlo o okrajový názorový proud. Oba mají profesní vazby na ruského oligarchu Konstantina Malofejeva a nijak neskrývají svou touhu po obnovení Ruského impéria. Oba Moskvané museli později Donbas opustit; ruské zdroje naznačují, že místo nich se přímé kontroly nad oblastí ujali kremelští činovníci. Ukrajinští občané, jako například “předseda vlády DNR” Alexandr Zacharčenko, plní úlohu stafáže. I celá řada dalších čelních postav DLR jsou ruští občané.
4. Rusko již od léta 2014 dodává separatistům zbraně
Válka na Ukrajině mohla zůstat soukromým podnikem několika lidí (třebaže původem Rusů), nebýt vytrvalého zásobování zbraněmi přes ruskou hranici. Dodávky zbraní začaly v červnu, poté co teroristé obsadili většinu místních hraničních přechodů, čímž se hranice s Ruskem stala zcela propustnou. Častá prohlášení Ukrajiny a NATO o dodávkách zbraní z Ruska lze jen těžko ověřit, ale faktem zůstává, že pozorovatelé OBSE mají zakázaný vstup na většinu hraničních přechodů. Objevilo se rovněž několik přesvědčivých důkazů o přesunech ruských vojenských vozidel z Ruska do Donbasu – jde především o systém PVO BUK, který pravděpodobně sestřelil stroj letu MH17. Část vozidel a zbraní zaznamenaných na Ukrajině vyvinulo samostatně pouze Rusko a ukrajinské ozbrojené síly je nikdy nepoužívaly.
5. Ruské dělostřelectvo bombardovalo ukrajinské jednotky na hranicích
 
V červenci 2014 došlo k prvnímu otevřenému válečnému aktu ze strany Ruska vůči Ukrajině. Ruské dělostřelectvo zahájilo ostřelování ukrajinských jednotek, které se pokusily zajistit rusko-ukrajinskou hranici a zůstaly částečně odříznuté. Ruské útoky byly důkladně zdokumentované na řadě sociálních sítí a videí. Definitivní potvrzení těchto útoků přinesla hodnotící zpráva občanského investigativního projektu Bellingcat. Dělostřelecké útoky ruské armády způsobily ukrajinským ozbrojeným silám značné materiální i lidské ztráty, a následně vedly ke stažení ukrajinských jednotek zpět na západ.
Image: released by NATO
6. Již od srpna 2014 se bojů v Donbasu účastní ruští vojáci
Kromě Krymu, kde se využití ruských jednotek nijak neskrývalo, se ruská armáda v několika případech významně zapojila i do bojů na východě Ukrajiny. Největší taková operace se uskutečnila v srpnu 2014; ukrajinská ofenzíva tehdy přinutila “separatisty” vyklízet jedno území za druhým. V té době překročilo ukrajinskou hranici několik ruských útvarů, jejichž útok vyústil ve vojenskou pohromu u Ilovajska, a o něco jižněji vedl k obsazení Novoazovsku. Tento útok potvrdily nejen zdroje na Ukrajině a v NATO, ale především početné zprávy o stovkách ruských vojáků, kteří na Ukrajině padli nebo utrpěli zranění. Nedávno byla rovněž uveřejněna reportáž o tankistovi z východní Sibiře, který se svou obrněnou jednotkou překročil ukrajinskou hranici a zapojil se do bojů o město Debalceve.
7. “Místní povstalci” nejsou zdaleka místní
Přes výše uvedené argumenty je stále možné namítnout, že Rusko pouze podporuje a ovlivňuje povstání, které má lokální povahu. Při bližším pohledu na “ozbrojené síly Novoruska” je však jednoznačně patrné, že podstatnou část těchto sil tvoří občané Ruska, kde jsou také zpravidla naverbováni a podstupují výcvik. Z výslechů zajatců a otevřených výpovědí těchto “povstalců” vyplynulo, že Rusko formuje v Donbasu od základů nové vojenské jednotky – poskytuje jim výcvik, výzbroj, a někdy jim dokonce samo velí. Podíl místních dobrovolníků v řadách “separatistů” je podle některých tvrzení překvapivě nízký. Určit, kolik ukrajinských občanů se k nim připojilo, je však prakticky nemožné.
O jakou válku se tedy jedná?
Důvody, kvůli nimž na Ukrajině vypukl ozbrojený konflikt, stvořila ruská propaganda. Samotný konflikt rozpoutaly jednotky zformované v Rusku. V jejich čele stáli poměrně dlouho převážně ruští občané. Bojovat mohou jen díky dodávkám ruských zbraní a výstroje. Z ruské strany se do konfliktu kromě dělostřelectva a pravidelné armády masivně zapojují i různé polovojenské útvary. Ve světlo těchto nezvratných faktů již není možné označovat válku mezi Ruskem a Ukrajinou za vnitrostátní konflikt, ačkoliv měl právě takto od začátku působit.
facebook twitter euromaidanpress_transp3
Zapojte se i vy Rozšiřte náš tým! Přeložte tento článek do vašeho jazyka